Týdeník Respekt patří k hlavním mediálním partnerům Letní filmové školy a také letos ve Smetanových sadech vztyčil svůj Respekt stan, v němž po celou dobu Filmovky probíhal zajímavý program. Vedoucí kulturní redakce Respektu Jan H. Vitvar cestou z Moravy shrnul své letošní dojmy z LFŠ.
Tyto řádky píšu cestou vlakem z Moravy do Prahy. Nevracím se z dovolené, ale z Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Ta se sice z obvyklých deseti dnů letos redukovala na šest, nicméně je to víceméně jediná tradiční velká kulturní akce, která se konala (respektive ještě koná, slavnostní zakončující večer mají účastníci dnes ještě před sebou) nehledě na koronavirovou krizi a vlastně se na ní restrikce ani moc nepoznaly.
Sály a stany (včetně Respekt stanu) se okamžitě po každém programu dezinfikovaly, když bylo v hledišti víc než 100 diváků (čili prakticky vždy), nasazovaly se roušky, všude byla k dispozici dezinfekce, zrušily se jakékoli večerní projekce pro širokou veřejnost (i do letních kin byla potřeba akreditace) a přijelo o dost míň lidí (vizuálně zhruba třetina). To je ale víceméně vše. Tedy až na proměněnou náladu přehlídky: co lidi každý rok brali jako naprostou samozřejmost, to si letos užívali dvojnásobně.
Během úvodních přednášek k filmům často zaznívalo, jak je to úžasný pocit moci se zase vidět s tolika lidmi, které zajímá kultura a už jim po těch měsících opravdu nestačí ji „konzumovat“ jen virtuálně. Což se speciálně týkalo odborníků z Polska, kteří na Slovácko přijeli s filmy Andrzeje Wajdy, který tu měl retrospektivu. Škoda, že Wajdova žena Krystyna Zachwatowicz-Wajda dorazit nemohla, protože jí to v devadesáti letech zakázali lékaři, a výroční cenu od přehlídky tedy dostala jen na dálku. I tak z ní ale byla (jak ukázala její spontánní videozdravice) upřímně dojatá.
Abych se přiznal, i já jsem byl po té dlouhé pauze s živou kulturou dojat. V Respekt stanu jsem moderoval tři debaty a nikdy jsem nezažil, že by na ně chodilo tolik lidí a s takovým zájmem. Přitom nešlo o žádné vzpomínání na veselé historky z natáčení, s Kamilem Filou jsme si povídali o bourání model souvisejícím s hnutími MeToo či BLM, s Viktorem Taušem o jeho rešerších v dětských domovech při přípravě „filmu naživo“ Amerikánka, s Karlem Havlíčkem (nikoli průmyslovým ministrem, ale hudebním mistrem) o tom, jak je těžké se s muzikou prosadit v zahraničních filmových produkcích.
Zkrátka jsme vyhladovělí. A já pod dojmy z „filmovky“ pevně věřím, že nás snad další půst nečeká, že se všichni z přehlídky vrátí v pořádku a že to bude další důkaz, že se můžeme – v rámci možností – postupně vracet skoro do normálu.
Tak vám přeju krásný zbytek léta a držme si palce!
Jan H. Vitvar
Celou fotogalerii z 46. LFŠ si můžete prohlédnout na tomto odkazu.
46. Letní filmová škola Uherské Hradiště, všechny barvy filmu zazáří během 7.–12. srpna 2020.
#lfs2020 💙