Příběh jednoho filmu: Řím, otevřené město

Film Roberta Rosselliniho Řím, otevřené město patří nesporně ke zlomovým dílům bezprostředně poválečné evropské kinematografie, vedle Viscontiho Posedlosti jde o první film nově se ustanovujícího italského neorealistického hnutí, které své filmy chápe jako opozici vůči umělé realitě neživotných podívaných, natáčených před válkou i za války v římských ateliérech Cinecitta. Rossellini v tomto filmu nepřináší kašírovanou realitu války podléhající logice scénáře či touhám producenta. Chce – slovy Cesareho Zavattiniho – znovustvořit realitu války jako příběh.

Vzhledem k peripetiím vzniku snímku i jeho dobovému celospolečenskému významu jde o skutečně velký příběh jednoho filmu. Příběh, který divákům Letní filmové školy nelze nesdělit.