Neznámý vojín:
Danny Kaye

Jeho jméno nezasvěcenému divákovi asi nic neřekne, i když v polovině minulého století patřil k nejoblíbenějším americkým hercům. Danny Kaye byl mimořádně talentovaným umělcem. Uměl zpívat, tancovat, hrát, zvládal nejrůznější akcenty i fyzickou komedii. Začátky své kariéry prožil na kabaretních prknech, kde si osvojil mimořádnou schopnost navázat blízký kontakt s diváky. Tuhle přednost ve filmech nemohl využít, takže režiséři při natáčení některých scén povolávali do akce členy štábu, aby Dannymu dělali publikum. Připomeneme si čtyři z jeho filmových veseloher, včetně jeho nejlepšího díla s přiléhavým názvem Dvorní šašek (1955).

Ve čtyřicátých a padesátých letech patřil Danny Kaye mezi nejpopulárnější americké komediální herce, a to na jevišti i ve filmu. Přesto se mnozí domnívali, že nikdy nedosáhl svého skutečného potenciálu, protože jeho talent byl příliš mnohostranný. Nedokázal se soustředit na jedinou ze svých předností, jako např. Fred Astaire na tanec nebo Frank Sinatra na zpěv. Šíře jeho talentu byla až neuvěřitelná. Kromě tance a zpěvu hravě zvládal nejpodivnější akcenty, byl mistrem slovních hříček a jazykolamů a stejně dobře uměl využívat ryze fyzickou komedii.

Řekl o sobě: „Nenarodil jsem se jako šašek. Dalo mi práci, abych se jím stal. Jsem jenom bavič, chci být legrační. Nikdy jsem netoužil hrát Hamleta.“ Narodil se v Brooklynu v rodině židovského krejčího, který býval na Ukrajině obchodníkem s koňmi. Už odmala měl sklon k bláznivým kouskům a miloval, když se jim lidé smáli. V osmnácti začínal jako jeden z tzv. tummlerů, tedy chlapců, kteří na farmách v Catskillských horách, upravených jako prázdninové rezorty pro židovskou klientelu z New Yorku, vytvářeli rozruch, aby se hosté přes den nenudili – od pošťuchování přes divoké honičky až po pády do bazénu. A právě několikaleté zkušenosti z „borščového okruhu“, jež zahrnovaly i účinkování ve večerních estrádních taškařicích, posloužily Kayeovi jako živná půda pro další kariéru.

V roce 1939 debutoval na Broadwayi v muzikálovém pořadu The Straw Hat Revue a okamžitě se stal hvězdou. Velkou zásluhu na tom měla spoluautorka show, talentovaná pianistka, skladatelka a textařka Sylvia Fineová, která se stala Kayeovou manželkou a především múzou, jež věděla, jak svému muži připravit jevištní výstupy, aby co nejlépe vynikly jeho přednosti.

Po přepadení Pearl Harboru Kaye nebyl kvůli problémům s bederní páteří odveden a v květnu 1942 podepsal smlouvu na pět filmů s nezávislým hollywoodským producentem Samuelem Goldwynem. Umělcovy goldwynovské snímky hojně ve svých příbězích využívaly Kayeovy divadelní skeče, které sice často nezapadaly do děje, ale napomáhaly nadprůměrnému diváckému ohlasu filmů.

Danny Kaye odešel od Goldwyna, aby měli se ženou větší kontrolu nad podobou jejich tvorby. Našli spřízněné duše ve dvojici scenáristů, režisérů a producentů Normana Panamy a Melvina Franka a z této spolupráce se také zrodila z dnešního pohledu nejlepší Kayeova veselohra s příznačným titulem Dvorní šašek. Velkou popularitu mu přinesla postava dánského pohádkáře v nablýskaném, ale zcela vymyšleném životopisu Hans Christian Andersen (1952) a odtud také pramení Kayeova dlouholetá práce velvyslance UNICEF, jíž se věnoval víc než čtvrtstoletí. Pracoval také pro rozhlas i pro televizi, kde měl v letech 1964-67 vlastní The Danny Kaye Show. A jeho zájmy dalece přesahovaly oblast jevištní a filmové zábavy. Jako encyklopedický znalec baseballu byl spolumajitelem týmu Seattle Mariners, měl pilotní licenci na velká dopravní letadla a byl uznávaným kuchařem čínských pokrmů.

U nás je Danny Kaye prakticky neznámý. V dobách jeho největší slávy se v našich kinech nehrál ani jeden z jeho filmů a teprve v devadesátých letech se některá jeho díla objevila na televizních obrazovkách. Zajímavé je, že český divák, odkojený veselohrami Vlasty Buriana, si nemůže nevšimnout jisté podoby či dokonce spřízněnosti obou komiků.

Danny Kaye získal ve své kariéře rozličná ocenění, mj. v roce 1955 zvláštního Oscara „za jedinečný talent, za službu Akademii, filmovému průmyslu a americkému lidu“, Humanitární cenu Jeana Hersholta (1981) za svou charitativní činnost a v roce 1983 byl dánskou královnou povýšen do šlechtického stavu. Jeho kolega, scenárista, režisér a herec Carl Reiner, Kayeovo působení ve světě zábavy shrnul výstižně: „ Byl ztělesněním elegance a šaškovství. Jeho údy, jeho mozek a jeho ústa pracovaly jako jeden krásný nástroj.“

Michael Málek