Hot TV: TV ve filmu

Televize náleží k prominentním médiím 20. a 21. století. Nutně se tak za dobu své existence stala i předmětem umělecké reflexe. Tentokrát se proto sekce Hot TV zaměří na filmovou tvorbu, která do hlavní role obsadila právě televizi. Ve snímku Televizní společnost (1976) poodkryjeme taje amerického televizního zpravodajství. Truman Show (1998) mapuje základní charakteristiky reality TV pořadů, Pleasantville: Městečko zázraků (1998) nás přenese do idealistického světa 50. let a Dobrou noc, a hodně štěstí (2005) nám přiblíží éru mccarthismu. Dokument Showrunners: Jak se řídí seriál (2014) pak poodhalí, jak se natáčí současná quality TV.

Film a televize mají do jisté míry mnoho společného. V popkultuře a umění jsou sice vykreslovány jako věční rivalové, ale ve skutečnosti spolu často spíše spolupracují. Podobně jako jiná média mají také tendenci vytvářet si svou vlastní verzi sebe sama a sebe navzájem. V dějinách kinematografie tak vznikla celá řada snímků věnujících se dějinám televize a naopak.

Dramaturgie letošní sekce HOT TV vychází z nejznámějších a nejoceňovanějších filmových děl věnovaných televizi, její historii a způsobu, kterým televize komunikuje se svými diváky a divačkami. Povětšinou je to pohled značně skeptický a nadmíru negativistický, ale o to více podněcuje uvažování o jednom z nejvýznamnějších médií 20. a 21. století.

Ikonický snímek Sidneyho Lumeta Televizní společnost se odehrává v sedmdesátých letech 20. století, kdy americká televize procházela celou řadou průmyslových a kreativních změn. Ukazuje příběh fiktivní televizní společnosti potácející se v konkurenci mnohem zajímavějších a schopnějších televizí. Aby zaujala svoje tenčící se publikum, rozhodne se obětovat ve jménu povrchní zábavy zvedající sledovanost svého dlouholetého kolegu, jenž stanici pomáhal budovat.

Do historie se obrací i celovečerní režijní debut George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí. Ani on nezobrazuje televizi příliš lichotivě. Namísto varování před komercionalismem upírá pozornost k politickému pozadí amerického televizního vysílání. Hlavním hrdinou je rozhlasový a televizní novinář Edward R. Murrow otevřeně vystupující proti senátoru McCarthymu a jeho antikomunistickému tažení v padesátých letech minulého století.

Kinematografie ale nezobrazuje televizi pouze v historických obrysech. Ukazuje často i specifický svět televizního vysílání pohledem žánrové tvorby. Truman Show utkvěla řadě z nás v paměti díky fenomenálnímu výkonu Jima Carreyho, slouží ale také jako dobrý příklad toho, jak televize dokáže ve jménu sledovanosti a popularity manipulovat a konstruovat realitu. Ačkoli měla Truman Show ve své době představovat lehce komediální sci-fi, stala se z ní doslova prorocká show o reality TV, netušeně zvěstující příchod observačních reality show.

Nenápadné Pleasantville: Městečko zázraků je mnohdy propagováno jako film o potlačených tužbách. Vychází ale z populárních rodinných pořadů padesátých let, jež byly ve své době pod přísným dohledem regulačních orgánů. Zobrazovat násilí, vulgární jazyk, sex či jakoukoli jinou intimitu bylo zcela nepřípustné. Panovala totiž obava, že by výše zmíněné mohlo poškodit mravní a etický vývoj dětí.

Závěr dramaturgického výběru patří dokumentární tvorbě. Chronologicky nejmladším snímkem uvedeným letos v sekci HOT TV je Showrunners: Jak se řídí seriál. Věnuje se relativně novému fenoménu showrunnerů, kteří kreativně a manažersky dohlížejí na vznik, natáčení a propagaci exkluzivní seriálové tvorby.

Jana Jedličková