Němý film s živou hudbou:
Buster Keaton

Tvář bez emocí, nízký klobouk a ochota poprat se s jakoukoli situací, tak by se daly jmenovat některé z rysů postavy, jež ve svých groteskách reprezentoval Buster Keaton. Jenže Keaton nebyl jen brilantní komediální herec němé éry a podobná charakteristika sděluje jen ostudně málo o tom, jak velkým umělcem ve skutečnosti byl. Každý jeho film lze chápat jako neúnavné hledání inovativních cest k tomu, co všechno lze prostřednictvím kinematografie ukázat, dokázat i prokázat. Zůstává jedním z nejodvážnějších a nejtalentovanějších režisérů. Filmařem, který zdaleka nenatočil jen Friga na mašině (1926).

Buster Keaton? Režisér a hlavní představitel devatenácti krátkometrážních a deseti celovečerních komedií natočených mezi roky 1920 a 1928 v rámci jeho vlastního studia. Všechny byly řemeslně precizní a umělecky nadprůměrné, až excelentní, všechny představovaly soustavné úsilí o inovativní pojetí a v jednom každém najdete i po oné bezmála stovce let nápady, které vás překvapí či udiví. A právě na poslední jmenovaný aspekt se zaměří i naše retrospektiva, v níž každé z pěti filmových pásem reprezentuje pomocí určitého kreativního problému jeden možný úhel pohledu na keatonovskou poetiku.

Jakkoli byla Keatonova profesionální dráha od dětství spojena s divadelním jevištěm a stáří strávil hlavně před televizními kamerami, jeho život byl propojen právě s kinematografií. Narodil se roku 1895, necelé tři měsíce před první placenou veřejnou filmovou projekcí. Svůj první film natočil roku 1917, kdy můžeme hovořit o ustavení hollywoodské kinematografie v podobě, v jaké ji známe víceméně dodnes. A jeho nejslavnější období skončilo roku 1928, po neodvratném začátku konce němé éry. Paradoxně však Keatonovu kariéru neukončil nástup zvuku, nýbrž odvrácená tvář téhož systému, který mu dosud poskytoval mimořádnou tvůrčí svobodu a obrovské rozpočty. Keaton z vrcholu padl až na dno, z komediální hvězdy se stal zákulisním pomocníkem komediálních hvězd, z nezávislého filmového studia přešel do filmového studia největšího a odtamtud do filmového studia bezvýznamného.

Keaton nicméně zarputile přežíval na jevištích, do největších filmových studií se vrátil zadním vchodem, coby génius němé éry kinematografie byl od roku 1949 znovuobjevován novými generacemi filmových kritiků, badatelů a tvůrců, v padesátých letech se stal miláčkem americké televize. Na stará kolena sbíral významná ocenění – a jeho nejmilovanější, leč nejméně úspěšný autorský film se dočkal uznání coby jedno z nejvýznamnějších děl kinematografie. Ač již velmi nemocný, zahrál si roku 1965 ve dvou vynikajících krátkých filmech a pracovat nepřestal do svých posledních dnů v roce 1966. Do těžko uvěřitelné konstelace jeho života nakonec zapadá i moment, kdy herec James Mason během rekonstrukce své vily čirou náhodou objevil zazděnou místnost s desítkami kopií filmů dávno považovaných za ztracené. Filmů Bustera Keatona, jemuž dům kdysi dávno patřil.

Šťastný konec? Těžko říci, protože strhující rozměr jeho životního příběhu na jedné straně a množství internetových koláží jeho nejslavnějších kaskadérských kousků na straně druhé nakonec odvádějí pozornost od konkrétních filmů. Keatonova výjimečnost nicméně tkví právě v nich coby uměleckých dílech a coby výsledku nebývalé konstelace tvůrčích sil, tolik odlišné od současníků – a tolik inspirativní pro následovníky. Rád bych věřil, že naše retrospektiva to napomůže změnit.

Radomír D. Kokeš